Platforma

Tusculum je ateliérové a rezidenční centrum v historických vilách Tusculum a Anna — na padesát tvůrčích studií v režimu temporary use, doplněné kavárnou a veřejně přístupným parkem (denně 7:00–19:00) ve vilové čtvrti v sousedství škol, sociálních služeb a diplomatických rezidencí.

Park je hlavní venkovní scénou projektu: probíhají tu umělecké intervence, komunitní akce, otevřené výtvarné a keramické aktivity pro děti z blízké školky i lekce a setkávání pro sousedy. Program klade důraz na komunitní a sousedské formáty — open studios, komentované prohlídky (mj. v rámci Dne architektury), pop-up výstavy a koncerty. Lokalita tvoří územní i programový celek s nedalekou Čistírnou1906: aktivity, publikum i umělci mezi oběma místy přirozeně přecházejí.

Tusculum bylo první lokalitou, kterou platforma otevřela při své transformaci na více-lokační model. Když v roce 2023 hrozil Petrohradské zánik kvůli výpovědi z Vršovic, staly se historické vily Tusculum a Anna útočištěm — a nakonec plnohodnotným druhým domovem platformy.

Symbolika místa není náhodná. Areál, který sto let sloužil péči a regeneraci, dnes platforma rozvíjí ve stejném duchu — jako prostor pro uměleckou tvorbu, regeneraci, péči a mezigenerační dialog. Provoz ateliérů koexistuje s fungující léčebnou, program respektuje citlivost prostředí a oddělení jednotlivých provozů.

Park má platforma ve společné gesci s léčebnou a dlouhodobě ho rozvíjí — včetně spolupráce s Armádou spásy na permanentní sochařské intervenci v prostoru parku. Do budoucna tu plánujeme komunitní zahradu ve spolupráci umělců z ateliérů a místních.

Sanatorium pro choroby nervové založil v roce 1895 dr. Leopold Kramer. Zařízení, nazývané podle svých budov „Tusculum“ a „Sanitas“, patřilo ke špičkovým ústavům své doby — a jeho renomé stálo nejen na odborných kvalitách lékařů, ale i na rozlehlých parcích a sadech, které areál obklopovaly. Klid, zeleň a péče byly součástí léčebné metody od samého začátku.

Sanatorium fungovalo do druhé světové války, kdy budovy zabrala německá armáda. Po válce se areál stal součástí Nemocnice Na Bulovce a sloužil léčbě infekčních nemocí, od roku 1958 tu fungovalo interní lůžkové oddělení pro Prahu 6. Koncem sedmdesátých let prošel areál kompletní rekonstrukcí a v osmdesátých letech byl doplněn panelovou budovou, v níž je dodnes soustředěn provoz léčebny dlouhodobě nemocných. Historické vily Tusculum a Anna postupně přestaly být pro zdravotnický provoz potřebné.

Areálem protéká přítok Dejvického potoka a obklopuje ho park — pozůstatek původních Bučkových sadů, které kdysi pokrývaly celé okolí.