Platforma

Čistírna1906 je sezónní kulturní program a kavárna s denním provozem v areálu jedné z nejvýznamnějších industriálních památek Evropy. Na louce a ve stodole probíhají koncerty, performance, audiovizuální projekce, site-specific projekty, sousedské akce a markety; prohlídky památky s průvodcem zajišťuje muzeum.

Publikum je tu pestřejší než kde jinde — návštěvníci muzea, odborná veřejnost, sousedé, rodiny s dětmi i cílené publikum kulturních akcí. Program tomu odpovídá: od experimentální hudby a studentských intervencí (AVU, UMPRUM) přes sportovně-kulturní formáty po bleší trhy, designové markety a dětské dny. Areál slouží také svatbám a soukromým akcím (viz Event rental). A především je tu místo samotné: 5 000 m² zeleně mezi Vltavou a Stromovkou, dřevěná stodola a secesní industriální architektura, která nemá v Praze obdoby.

V roce 2024 uspěla Petrohradská kolektiv ve výběrovém řízení a v srpnu téhož roku otevřela areál veřejnosti pod značkou Čistírna1906 — s kavárnou a kulturním programem. Památka, do té doby přístupná převážně o víkendech s průvodcem, se tak poprvé otevřela i náhodným kolemjdoucím a každodennímu životu.

Program koncipujeme jako průběžné zkoumání možností kulturního využití historického areálu. Dramaturgie se přizpůsobuje památkovým, technickým i provozním limitům místa — každá akce vyžaduje kompletní dočasné produkční řešení bez trvalých instalací. Právě tato náročnost ale dělá z Čistírny jedinečnou scénu: site-specific instalace v sedimentačních nádržích, koncerty pod secesními klenbami, letní program na louce.

Stará čistírna odpadních vod v Bubenči byla postavena v letech 1901–1906 jako poslední článek první systematické stokové sítě v Praze — kanalizačního systému navrženého pro 700 000 obyvatel. Projekt vypracoval stavební inženýr britského původu sir William Heerlein Lindley, který pro stavbu prosadil cihly namísto tehdy nastupujícího betonu; na kanalizaci a čistírnu jich bylo vypáleno přes patnáct milionů, dvakrát pálených, aby nenasákly odpadní vodu.

Zkušební provoz byl zahájen 27. června 1906 a čistírna sloužila celé Praze až do roku 1967, kdy ji nahradila nová ústřední čistírna na Císařském ostrově. Zůstal po ní unikátně zachovalý celek: secesní hlavní budova s komíny, parní strojovna a kotelna s původními stroji a rozsáhlé podzemí s usazovacími nádržemi a stokami.

Právě díky této zachovalosti se areál stal kolébkou tuzemského zájmu o industriální dědictví. V roce 1991 byl prohlášen kulturní památkou, v roce 2010 národní kulturní památkou, od roku 2016 je kotevním bodem Evropské cesty průmyslového dědictví (ERIH) a figuruje na indikativním seznamu UNESCO. Objekt je ve vlastnictví hlavního města Prahy.