Michal Drozen: Dvojice

  • Datum začátku:
    8.9.2016, 19:00
  • Datum ukončení:
    15.9.2016, 18:00
  • Místo konání:
    Prague
  • Místo:
    JEDNA DVA TŘI GALLERY
  • Admission:
    --

Jedna Dva Tři Gallery a Petrohradská kolektiv si Vás i Vaše přátele dovolují pozvat

ve čtvrtek 8. září 2016 od 19.00 hodin
na zahájení výstavy

Michal Drozen
DVOJICE

Kurátorem výstavy je Monika Čejková.
K výstavě vychází černobílý FANZINE v limitovaném nákladu 150ks.

otevřeno
po-so 10.00 – 22.00 hod

V tvorbě Michala Drozena dochází dlouhodobě k nepatrným obměnám. Poslední tři roky je jeho hlavní motivem malování sebe sama se změnami ve velikosti formátů, počtu zachycených postav, prostředí, ve kterém se jsou zachyceny, a malířským provedením. Tyto změny se odehrávají v cyklech a opakovaně se v různé míře vracejí v některém z následujících souborů. Na právě vystavené sérii Dvojice tak sledujeme postupy, které se objevily dříve – například životní velikost obrazu, ztvárnění pozadí i figury. Tento zacyklený rytmus klame i diváka, jenž Michalovu tvorbu sleduje konstantně a může očekávat něco „nového“ a „jiného“. Znejistění umocňuje také multiplikace. V žánru autoportrétu zaujímá zvláštní místo. Ocitá se v kontrastu s pojetím podobizny jako výrazu a obdivu k individualitě, jak jsme ji navyklí vnímat z tradice západního výtvarného umění. Tento pracovní postup přehodnocuje rovněž závažnost individuálního díla, protože pohled diváka nesoustředí k jednomu obrazu, nýbrž ve prospěch celku.

Zmiňovaný soubor Dvojice prezentovaný v JEDNA DVA TŘI Gallery je sérií zpracovávající celofigurální autoportréty v životní velikosti v neurčitém prostředí. Michal se na plátnech objevuje dvakrát. Mezi postavami na plátně jsou jen malé rozdíly napovídající o vnitřním napětí nebo určité sebestylizaci. Obrazy vznikají i nadále podle předem pořízených fotografií, kdy Michala zachytila druhá osoba či se vyfotografoval sám. Vedle těchto dvoj-autoportrétů se Michal objevuje také individuálně spolu s magnetofonem a dalším hudebním zařízení. Těmito obrazy se Michal přibližuje starším pracím charakteru sociálního dokumentu – reflektují ho při určité situaci. Zachycují jeho momentální hobby v hudební produkci. Michal v současné době vystupuje pod pseudonymem Country Single (v této formaci zrychluje nebo naopak zpomaluje magnetonové nahrávky pořízené například z rádií).

Sériově provedený autoportrét není sám o sobě novým námětem. V moderním i současném umění najdeme řadu příkladů, kdy je tématem malířského cyklu, fotografické série, souboru videí atd. Z lokální scény můžeme zmínit známý fotografický soubor Řeholní pacient (1991–1994) Václava Stratila, jimž navazoval na tradici fotografických ateliérů – navštěvoval místní studia a různě stylizován se nechával zvěčnit. Od roku 2002 pracuje Stratil také na souboru Dvojice, v němž se pokouší být vhodným protějškem k blízké spolu s ním zachycené osobě. V případě Stratila se na pozadí vzniku díla odehrávala performance; jakási přítomnost akce je pozorovatelná i v procesu tvorby Drozena. V několika případech působí jako aktér stylizující se do role podivína hrajícího divadlo, který se nechává při akci fotit a snímky posléze používá jako volné předlohy ke svým obrazům. Drozen pracuje s rizikem možné kritiky pro přílišné zaujetí sebou samým. V recenzi k Drozenově výstavě v GHMP napsal mladý historik umění Martin Pavlis: „Je zde tím, za koho se považuje, tím, za koho chce být považován, nebo tím, kdo je jen využíván sebou samým pro prezentaci vlastního umění, záměrně odtržený od svého já?“ Michal se objevuje jako hrdina jisté sociální skupiny, ale také jako obyčejný člověk, jehož výjimečné schopnosti se často vracejí zpátky do lidské dimenze a stávají se pouze neobvyklou prezentací všedního počínání.

V předchozím textu jsem v kontextu Michalovy tvorby psala o významotvorném prvku spočívajícím v nejednoznačné mnohosti. Ukazuje se, že tento postup lze vnímat jako pokus o vyhrocení tvorby autoportrétu a dosažení jeho extrému. Repetitivní způsob práce evokuje nutkání umrtvit, vyčerpat námět, je-li to vůbec možné. Za Michalův autoportrét nelze považovat jedno dílo, nýbrž sérii nebo ještě přesněji vícero souborů najednou. Dokazuje to Michalova potřeba prezentovat a pokud možno prodávat díla po souborech. Karel Císař ve svém textu Libovolný okamžik. K užití fotografické sekvence a série v současném umění dochází k tomuto názoru: „Je-li význam jednotlivého snímku v každé sérii či sekvenci nutně určen až syntaxí celku, pak i význam celé série je určen vztahem k jiným cyklům.“ To odpovídá i způsobu práce Michala Drozena. Samotným tématem k zamyšlení zůstává, do jaké míry hraje roli v tomto přístupu fakt, že Michal maluje podle fotografických momentek či snímků připravených scén.

Pokus o současnou interpretaci potvrzují předposlední cykly s obrazy stojící sice stále na kresebném základě (určené Michalovým vzděláním v Ateliéru kresby), ale blížící se kvalitami obrazu jako výsledku delšího procesu práce. Význam těchto autoportrétů se jistou dobu postupně proměňoval od výrazu v mnohosti k možnosti obstát samostatně. Nový soubor, kde díla opět podléhají celku, je pravděpodobně dalším záměrem narušit kontinuitu vývoje.

Monika Čejková

Michal Drozen (*1989, Praha) zakončil své umělecké vzdělání v Ateliéru kresby školy Jiřího Petrboka na pražské Akademii výtvarných umění. Ve své tvorbě se autor věnuje zkoumání možností velkoformátové figurální malby a autoportrétu v sériovém provedení. Jeho dílo bylo představeno na mnoha kolektivních výstavách, například (Re)construction of the Presence, Boccanera Gallery, 2016; Černý koně, Adam Gallery, 2015; Nulla dies sine linea: Postkonceptuální přesahy v české kresbě, Galerie Emila Filly, 2014, i na výstavách samostatných, například Kidz Áftr Skůl, 2016, A.M.180 Gallery; Start up End down, Galerie hlavního města Prahy, 2015. V roce 2014 byl finalistou Ceny kritiky za mladou malbu. Autor žije a pracuje v Praze.